Recepty z tržiště

Vlastně ani nevím, proč jsem sáhla právě po této kuchařce. Snad mě nalákal citát z obálky: "Tuhle kuchařku byste měli mít, pokud nakupujete na farmářských trzích." Na trzích nakupuji víceméně pravidelně. Takže bych měla mít i tuhle kuchařku. Bude podzim, tak tedy díl první.

Přinesla jsem ji domů, prolistovala a najednou jsem zjistila, že na trzích sice nakupuju, ale úplně jiné věci, než z jakých Hana Michopulu vaří. Po prvním přečtení mě zaujalo jen pár receptů a tak jsem, trochu zklamaná, založila kuchařku do knihovny. Pak jsem ji prolistovala znovu. A zase. A ještě jednou. A najednou jsem dostala chuť vyzkoušet víc a víc receptů, které mi nic neříkají. Což byl vlastně i jeden z impulzů, proč jsem začala s tímhle blogem - konečně začít s objevováním nových surovin, chutí a jídel. V kuchařce Hanky Michopulu Recepty z farmářského trhu je nápadů spousta. Kromě dýňových receptů jsem zkoušela ještě Smetanové brambory (str. 17, k tomu nemám fotodůkaz), určitě vyzkouším sladké koláče s hruškami a mrkvový dort, italskou čočkovou polévku... a další.

Na první pohled si všimnete, že vzhled kuchařky ladí s jejím názvem a náplní. Podzimní zemité barvy, fotografie pokrmů se střídají s fotkami surovin a momentkami "z terénu" (pole, trhy, kuchyně), z nichž máte pocit, že ve vzduchu  cítíte déšť a spadané listí a vy se těšíte, až přijdete domů a dáte si něco na zahřátí. Vždycky mě ale zamrzí, když jsou fotky pouze u několika receptů. Nemusí být u všech, ale ráda vidím, jak má jídlo po uvaření vypadat. I když by se daly fotky jídel v knihách či časopisech směle přirovnat k fotkám modelek - nafotit jídlo do kuchařky je hodinová dřina, která zaměstná zástup lidí, takže když si ho pak uvaříte doma, vypadá trochu jinak. Někdo se chce koukat na bezchybné modelky, já se chci kochat krásnými fotkami jídla! Kuchařka je vázaná do měkké vazby, což je mi sympatičtější. Sice se zavírá, takže se nevyhnete neustálému listování, ale zase není tak těžká. Co mi ale opravdu vadilo je podklad na stránkách s recepty. Apel na grafiky: já vím, strukturovaný podklad vypadá dobře, jednoduchý hladký podklad je nuda, ale kdo má pak luštit ty písmena? Zvlášť v receptu, který se prostě musí číst několikrát. Originální fotky si dávejte tam, kde se nic číst nemusí. Děkuji.

Každá kapitola je věnována jedné základní surovině - brambory, cibule, řepa, švestky, dýně, jablka, zelí, apod. Typicky podzimní zelenina, ovoce, houby, kterou lze běžně sehnat nejen na trzích. Z nich pak lze uvařit několik jídel od polévek a salátů přes hlavní chody po sladké dezerty. Společné mají to, že jsou rychlé a většina z nich není náročná na počet surovin. Kromě receptů najdete ke každé ingredienci krátký úvod včetně doporučení na kombinace, jak vybírat, skladovat, připravovat. Vždycky jsem ráda, když najdu tipy, co s čím ladí či neladí, to když mě popadne chuť zkoušet vlastní recepty (ale to není tak často). Suroviny se objevují i v receptech mimo "své" kapitoly, vzájemně jsou na sebe odkazovány. U receptů chybí údaje o době přípravy a vaření. Mně to tedy nevadí. Stejně mi to trvá většinou déle než autoři uvádějí. Oni jsou machři, já amatér. Takže se držím hesla "někdy je lepší nevědět". A jak se z ní vaří?

V duchu svého předsevzetí zkoušet nové věci jsem vybírala i recepty k vyzkoušení.  Třeba taková dýně. Je v módě, to znamená, že je všude k dostání. A každý fůdlovr z ní vaří. Takže proč ne. Dýňová polévka není zrovna originální, proto jsem se pustila do dvou jiných receptů: omáčky na těstoviny či noky (s. 58) a tvarohového koláče s dýní (s. 65). Jednak mi dýně vyšla na oba recepty, omáčka je extra jednoduchá a hlavně - nejraději peču sladké!






Omáčka je opravdu jednoduchá (suroviny viz fotografie). Ač nebylo uvedeno, přidala jsem trochu pepře a soli, jen špetičku na dochucení. Ač bylo uvedeno, nepoužila jsem slaninu. Dýně se jen rozvaří ve vodě, v receptu je uvedeno, že to trvá půl hodiny, mně to trvalo třičtvrtě, možná byla dýně na vině ;-). Nezdá se to, ale je to fakt dobré, s parmazánem a petrželkou, taková podzimní Itálie! Ještě si k tomu dokážu představit skleničku vína. Já to zkusit nemůžu, tak to zkuste za mě a pak mi napište, jaké se k dýni hodí nejvíce.

A pak přišel na řadu Tvarohový koláč s dýní a pomerančem. V knize je uveden pouze recept na náplň, křehké těsto doporučuje autorka buď koupit hotové, nebo udělat vlastní. Připravila jsem tedy vlastní, protože jsem nedávno pekla něco podobného. V receptu se píše, že se koláč peče 30 minut. Já ho z trouby vytáhla hotový po téměř hodině, ale každá trouba peče jinak. Lehké obavy z chuti byly rozptýleny v momentě, kdy jsem ochutnala krém (ehm, taky vybíráte zbytky krémů z mísy prstem?). Dýně i pomeranč jsou na chuti znát, ale jen jemně. Koláč má krásnou žlutooranžovou barvu, což vypadá velmi efektně. Samozřejmě mi to nedalo, abych si to trochu neupravila. Nahoru jsem přidala rozpuštěnou čokoládu, původní záměr vytvořit mřížku nevyšel, i tak to chutnalo skvěle. Z tohoto koláče byli nadšení všichni, kdo mi ho pomohli sníst.

Uzavřela bych to asi takto: už se těším na jaro, až budu vařit z druhého dílu Receptů z farmářského trhu. Abych si čekání zkrátila, budu zkoušet recepty z dílu prvního.

P.S.: Mrkněte i na moje FB stránky tohoto blogu.



Hana Michopulu. Recepty z farmářského trhu: I. díl Podzim zima. Zpátky domů, 2011. 246 stran.