Posedlost gastrozávisláka

Aby během toho všeho vaření, pečení a ochutnávání nezakrněly také buňky intelektuální, navrhuji malé kulturně-literární okénko. 

Náhodou jsem narazila na nově vydanou knihu Food Junkie - Posedlý jídlem. Už jen název vzbudil moji zvědavost, která po přečtení anotace a recenze narostla do "to si musím přečíst" fáze. Že se o ní zmíním na blogu, o tom nebylo pochyb. Už při čtení jsem přemýšlela, co a jak o ní napíšu. Pak jsem přemýšlet přestala. Popisovat ji by bylo jako popisovat chuť a vůni jídla. Protože taková ta kniha je. Jako jídlo v luxusní restauraci, kde můžete utratit za jediný chod víc, než vyděláte za půl roku. Jenže když vám zachutná, budete se tam vracet stále. Necháte se strhnout posedlostí. Není úniku. Budete gastrozávislák. Stejně jako vášeň pro luxusní jídlo a vzácné víno vás text nutí jíst dál a dál, přestože už nemůžete, točí se vám z přemíry chutí a vůní hlava a žaludek mává bílou plachtou. Totiž pardon - číst.

Mons Kallentoft je Švéd. A spisovatel. Ano, hádáte správně, píše detektivky. Nezaujatému náhodnému pozorovateli literárního trhu se může zdát, že všichni na sever od Baltu píší detektivky. Food Junkie není detektivka ani thriller. Je to "autobiograficky laděný příběh na pomezí beletrie a literatury faktu o autorově vášni číslo jedna (kromě psaní); jídle a gastronomii", jak se píše na obálce. Přiznám se, že "autobiograficky laděné knihy" ráda nemám. Neustále pak totiž přemýšlím, co je pravda a co si dotyčný vymyslel. A u žádné jsem nebyla tolik zmatená jako u této. Jaká je skutečnost jsem se dočetla až v rozhovoru na stránkách nakladatelství Host, které knihu v češtině vydalo.

"Jsem totiž marnivý, poživačný, hladový a neklidný. Takový jsem."

Jak jsem řekla už na začátku, nemá smysl popisovat děj knihy. Žádný vlastně nemá. Budete usazováni k nejlepším stolům v těch nejlepších světových restauracích, hrdě se pyšnících více jak jednou michelinskou hvězdou. V jednu chvíli budete ve Španělsku a o dvě strany dál zase v Japonsku. Uslyšíte šustění ubrousků, cinkot skleniček a před vámi bude mnoho příliš malých chodů za příliš mnoho peněz. Lahodná, téměř nadpozemská chuť vzácných lahůdek má více než blízko k přízemnímu systému, kterým jsou tyto lahůdky zpracovávány v těle. Kapitoly vzpomínek na návštěvy luxusních podniků střídají kapitoly, v nichž autor téměř umírá na otravu jídlem. Vzpomínky na vzácná vína a pokrmy ze všech myslitelných ingrediencí se mísí s úvahami, co je smyslem toho všeho ochutnávání, vychutnávání a honby za dokonalým jídlem? Je to touha před něčím utéci, jako u každé závislosti? Před něčím se schovat, zapomenout na to, co se stále v myšlenkách vrací? Určitě ano. Však také jedna z recenzí označila tuhle knihu mj. také za "román s existenciálními tóny". Pokud jste se teď začali bát, že to je v tom případě na vás moc složitá kniha, tak se zase bát přestaňte.

Přiznám se, že jsem nikdy nebyla v žádné opravdu luxusní restauraci. Občas nějaká ta lepší, když se na mě někdo snaží udělat dojem, to ano. A ani po tom vyloženě netoužím. Nevyznám se v tom natolik, abych úroveň dokázala patřičně ocenit. Dokonce si i trochu myslím, že bych byla i trochu zklamaná (a hladová). Ovšem je příjemné do takového světa nahlédnout. Příběh gastrozávisláka je k takovému nahlédnutí ideální. Jestli vás svou posedlostí strhne, to je otázka, na kterou nemůžete předem odpovědět ani vy sami.

"Kde budeme jíst? Kolikrát za den si tuto otázku pokládám? Je pro mě důležitá jako dýchání. Hlodá ve mně několikrát za hodinu. Co budeme jíst? Podobná otázka. Existuje tolik úžasných odpovědí. Jako každý správný gastrozávislák den co den žiju, jím, dýchám a umírám pro jídlo, restaurace a lidi v nich. Je třeba plánovat menu, rezervovat stoly, organizovat cesty...

Procházet internetové stránky, číst blogy, dívat se cizíma očima. Honit si patro nad fotkami. Kolik hodin denně tímhle strávím? U počítače, v myšlenkách? V honbě za další a další dávkou? Netuším. Příliš mnoho. Život, přítomný okamžik se ztrácí v plánování budoucnosti. Pokud se to dá něčím omluvit, pak tím, že plánování je součástí zážitku z návštěvy restaurace. 

Snít, toužit, předem si pročítat jídelní lístky, hledat na internetu fotky jídel, která se chystám ochutnat, stolů, u kterých se chystám posedět."

Mons Kallentoft. Food Junkie - Posedlý jídlem. Příběh gastrozávisláka. Host, 2014.