Tento i nové příspěvky najdete na novém blogu Jídlog.cz, tak se podívejte i tam.
Je podle vás lepší tištěná papírová kniha nebo dáváte přednost těm elektronickým? Nebo jinak - máte raději kuchařky nebo foodblogy? Že se to nevylučuje, to teď nejen mně dokázala Markéta Pavleje, autorka blogu Kitchenette. Před pár týdny vydala krásnou kuchařku Kitchenette - Rok v kuchyni. Nejprve jsem si říkala, že ji mít nemusím, stačí blog. I když se mi některé recepty z něj zdály příliš složité a pracné, ráda se na něj vracím. Peču podle něj nepřekonatelné čokoládové muffiny, chystám se na carrot cake, možná se časem od sladkého přesunu ke slanému. Proto jsem se kuchařky - té papírové - trochu obávala, především složitosti receptů. Ale jako častokrát, i teď jsem se mýlila. Ohrané rčení, že v jednoduchosti je krása, tu platí jen v tom nejlepším smyslu.
Rok v kuchyni vás překvapí už ve chvíli, kdy ji vezmete do ruky – očekáváte totiž, že je těžká, vzhledem k jejímu formátu a tloušťce. Naopak, díky použitému papíru je hrozně lehoučká, takže nemusíte posilovat, abyste ji mohli přenášet (nemáte-li knihovnu v kuchyni, nebo naopak). Otevřete ji a překvapí vás znovu - jak je jednoduchá. Nic tam není navíc, nic neruší. Vše je podřízeno tomu, aby vyzněly jednotlivé recepty a fotky. Grafického designu se ujal Martin Pecina, jeden z nejlepších českých knižních grafiků. Na rozdíl od jiných autorských kuchařek tu nenajdete ani jedinou fotku, na které by byla sama autorka Markéta Pavleje. To, že všechno fotila sama (jako ostatně všechny fotky na blogu), není jediný důvod. Kromě dvou fotek, na níž jsou vidět její ruce při přípravě těsta, jsou na všech ostatních jen pokrmy. Nemyslím ilustrační fotky poházených surovin a rádoby umělecky špinavých mís - opravdu u každého receptu je příslušný obrázek výsledku. Pravidelní čtenáři mého blogu vědí, že právě tohle je jedna z věcí, které mi u mnoha kuchařek vadí - totiž, že nevidím výsledek, jak by mělo (či mohlo) jídlo po uvaření vypadat. Tady to vidět je a vypadá to moc dobře.
Recepty jsou rozděleny do čtyř kapitol - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Připadá mi, jako by některé jarní recepty byly ještě tak trochu zimní (třeba Máslová dýně r. č. 9), navazovaly tak na sebe a vytvořily kruh střídajících se ročních dob. R. č. v tomto případě není rodné číslo, ale číslo receptu, nenajdete tu totiž klasické stránkování. Je tu 60 receptů a k tomu 17 Pracovních receptů – předpisů na základní suroviny jako křehké a listové těsto, kvásek, postup, jak správně šlehat sníh, jak vyrobit dýňové či kaštanové pyré nebo přepuštěné máslo. Každý je uveden krátkou autorčinou poznámkou a pak už jen suroviny a velmi podrobný postup. Jídla bych zařadila asi do kolonky "moderní kuchyně". Používá suroviny v domácnostech víceméně běžné, i když jistý svěží vítr z cizích krajů je cítit z přísad jako quinoa, chia semínka či miso pasta. Ale nebudete mít potíže vyslovit názvy jídel, dokonce si pod tím i něco představíte. Samostatně bych se mohla rozepsat o sladkých koláčích, sušenkách a dortech, což je na Kitchenette moje nejoblíbenější část. Letos se po strašně dlouhé době chystám péct vánoční cukroví a kromě klasických druhů jsem si vybrala i Oříšková srdíčka (57).
Rozhodnout, které recepty vyzkouším, bylo těžké i snadné zároveň. Těžké proto, že k vyzkoušení lákají skoro všechny. Mě především ty sladké. Ale už během prvního listování mi padly do oka dva recepty - na Zapékané sýrové makaróny se zeleninou (50) a Dýňové muffiny s karamelovým krémem (37). Podobný recept jako je ten na sýrové makarony už jsem zkoušela v podobě s bramborami z Receptů z farmářského trhu. Mléko ovoněné bylinkami, přestože jsem tymián musela nahradit oreganem, zahuštěné trochou jíšky a sýrem (opět náhrada - místo předepsaného Gruyére přišel ke slovu ementál - snad to nejsou náhrady příliš babicovaté). To vše smíchané s podzimní zeleninou a zapečené - skvělé podzimně-zimní jídlo. Chutnalo všem, dokonce i kocour se přišel podívat, jestli by se v pekáči pro něj něco nenašlo.
Dýňové muffiny jsem nakonec nahradila Francouzským jablečným koláčem (33) a dala tak šanci jablečným dezertům. Ty jsem nikdy moc nemusela - z dětství si pamatuji nepečený jablečný dort, připomínající přesnídávku s piškoty, a takovou tu rychlobuchtu z plechu, kam se dávalo kakao a strouhaná jablka. Ani jedno mi nechutnalo, na milost jsem vzala jen jablečný štrúdl. Ovšem tenhle koláč mě přesvědčil, že jablečné koláče můžou být i dobré. Dokonce moc dobré. Pekla jsem ho třikrát, pokaždé byl jiný. Napoprvé se mi rozpadl, pekla jsem ho v příliš velké formě (a moc jablek - 600 g jablek totiž znamená těch neoloupaných a neočištěných), nedržel pohromadě a jedli jsme ho lžičkou. Druhý pokus dopadl o mnoho lépe, přidala jsem trochu mouky a ubrala cukr, protože první verze byla dost sladká. Také přišel ke slovu ruční šlehač. Třetí pokus byl také skvělý, přestože koláč č. 2 byl asi nejlepší. Recept je tak jednoduchý, že už ho znám zpaměti (včetně množství ingrediencí). Během focení výsledného koláče vznikla tato naprosto náhodná a nearanžovaná série fotografií, kterou prostě musím zveřejnit. A tady je na ten úžasný koláč recept:
Francouzský jablečný koláč
Na koláč o průměru 24 cm
2 velká šťastná vejce, 150 g třtinového cukru, 110 g hladké mouky, 3/4 lžičky prášku do pečiva, špetka soli, 3 lžíce rumu, 1 lžička vanilkového cukru, 115 g másla, 600 g jablek
Troubu si nechte předehřívat na 180 °C (horkovzdušnou stačí na 160 °C). Máslo rozpusťte a nechte zchladnout na pokojovou teplotu. Dno dortové formy vyložte pečicím papírem a boky vymažte máslem nebo tukem ve spreji.
Oloupaná jablka rozkrájejte na kousky velké přibližně jako palec. Do středně velké mísy si prosijte mouku spolu s práškem do pečiva a solí. Ve velké míse vyšlehejte vejce do pěny. Přidejte k nim cukr, vanilkový cukr a dál pomalu šlehejte, dokud nevznikne hladký, světlý a nadýchaný krém.
Do tohoto krému postupně střídavě vmíchávejte moučnou směs, rozpuštěné máslo a rum. Pak přisypte jablka, zamíchejte a přesuňte těsto do formy. Jablka trochu zarovnejte pomocí lžíce nebo stěrky a dejte péct přibližně na 40 minut. Po krátkém zchladnutí můžete servírovat například s crème fraîche nebo její českou obdobou, zakysanou smetanou.
Kitchenette - Rok v kuchyni je důkaz toho, že kuchařka, i ta autorská, může být opravdu jen o jídle.
Už jí mám asi 14 dní doma a chystám se na spoustu věcí. Upřímně je to první kuchařka, kterou jsem si koupila s pocitem, že jí nepotřebuju, ale chci :)
OdpovědětVymazat