Kuchařské retro II.

Zrovna mám "rozvařeno" několik kuchařek. Ani u jedné se pořád nějak nemůžu dovařit ke konci, ale zároveň nechci nechat blog i čtenáře zahálet. Na minulou kuchařku paní Břízové byl docela ohlas, budu tedy v kuchařkovém retru pokračovat i nadále. Další klasika, která je ovšem použitelnější než zmíněný skvost, má výstižný titul Vařím, vaříš, vaříme.

Troufnu si tvrdit, že ji řada z vás měla nebo ještě pořád má někde v knihovničce. Není to tak dávno, co jsme na ni vzpomínaly i s kolegyněmi z redakce. Jednodušší jídla si těžko umíte představit - předpisy na omelety, zeleninové polévky, dušenou mrkev nebo hlávkový salát (ano, ten s octovou zálivkou).
Takové kuchařky pro děti a/nebo začátečníky bývají k nezaplacení. Představte si, že vás někdo pozve na večeři. Uvaří samé speciality, z nichž se vám zatočí hlava (a ne proto, že se mu to moc nepovedlo). Jenže následující ráno se ukáže, že vám k snídani nabídne akorát kafe, protože neumí udělat vajíčka nebo palačinky. A proč? Protože mu chyběla začátečnická kuchařka!

Autorky, Libuše Prokopová a Věra Šalamounová, sepsali "útlou knížečku, která má být prvním kompasem, který by vás měl zdárně dovést až k prostřené tabuli."  Recepty, které vás na této cestě provázejí, patří k základům - omeleta, míchaná vajíčka, pečené kuře, řízky, žemlovka nebo drobenkový koláč. Někdo je odkoukal, někdo se je naučil metodou pokus-omyl (která je v kuchyni hojně využívaná), jiný začínal podle této kuchařky. A jsou i tací, kteří je neumí doteď. Nejsem si jistá, do které skupiny bych zařadila sebe, i když třeba řízky jsem v životě nedělala. Nedávno, kdy jsem po strašně dlouhé době dělala palačinky, nalistovala jsem příslušnou stránku (a zkombinovala se zmíněnou metodou pokus-omyl). Pravda, vařená vajíčka bych asi zvládla i bez ní, zato když dostanu chuť na ten klasický okurkový salát (zase tak často ho nedělám), jsem ráda, když mám podle čeho udělat zálivku. Některé recepty jsou dokonce ilustrované, takže si můžete ingredience odškrtávat. A vzpomínám na svou profesorku matematiky, která nám říkala, že "chytrý děti si malujou". Tak proč si nenamalovat, co se dává do polévky?

Kromě pokrmů, jimiž ohromí rodiče, tu najde dítko základní rady, kterých by se mělo při vaření držet. Neškodí si je občas připomenout, tudíž vybírám ty nejdůležitější:
- pracoviště je přehledně uklizené, všechno nádobí i materiál při ruce. Jste soustředění, pracovní postupy jsou vám jasné (Takže, kdo z vás hledá stejně jako já mísy a hrnce během vaření? Nejlépe s rukama od těsta? A při čtení receptu najednou zjistí, že tam nedal to, co tam dát měl... ehm)
- od vaření se neodbíhá (třeba vyndat prádlo z pračky nebo kouknout na Facebook, pak musíte čistit sporák)
- při chuťových kombinacích nepřehánějte - ne víc než tři chuti najednou
- při úpravě stolu a pokrmů mějte na paměti, že jíme i očima (no comment)

Dnešní kuchařky určené dětem se mi stejně zdají příliš složité. Přestože recepty v nich jsou poměrně jednoduché a často velmi efektní, přesto je škoda, že tam chybí přesně takové základy. Můžete namítnout, že než aby si dítě udělalo rychlou omeletu, raději si zaskočí na McDonald menu. A vařit bude raději na svou oslavu, aby se vytáhl/a, než aby se nasytil/a. A není to škoda? Jsem přesvědčena o tom, že ať děláte cokoliv, potřebujete mít dobré základy, ze kterých se dá pak postupovat dál, zlepšovat se a růst.
Takže nemělo by se začínat spíš palačinkami než muffiny?

Libuše Prokopová, Věra Šalamounová. Vařím, vaříš, vaříme. Albatros, 1985. 103 s.