Zápisky účastníka
"Počítáš s tím, že letos soutěžíme, že jo?" blikla mi koncem května na Skypu zpráva od Zuzky, kolegyně a kamarádky. Moje první reakce (nevyřčená) byla: "NE!" Byl konec května, akce se měla konat v půlce června a my neměly žádný recept. Žádný super vyšperkovaný. Zuzka sice měla zajímavý nápad, který se ovšem ukázal býti slepou uličkou. Ale na druhou stranu, kdy jindy než letos? Mluvily jsme o tom dva roky a právě na ročníku, kde se křtila i stejnojmenná kniha (více zde), jsme musely jako soutěžící prostě být. Co naplat, hermelín, především ten naložený, potřebuje určitý čas, takže recept vznikal tak nějak narychlo, nakvap a výsledek byl asi znát. Nám to ale chutnalo. Škoda, že Zuzčin se v den generální ochutnávky trochu zkazil (aby ne, když bylo venku asi 36°C), takže jsme vybraly můj.
Recept by tedy byl. Protože heslem letošní, už osmé, nakládačky bylo "Řekni to hermelínem", vymýšlely jsme také poselství, které bychom chtěly naším výtvorem vyslat do světa. To se neobešlo bez drobného boje, nakonec jsme se rozhodly, že celému světu sdělíme, že máme rády kočky. Náš Líný kocour Josef (název hermelínu) měl být poctou všem kocourům světa. Vymyšleno, rozhodnuto, v osudný čtvrtek, čtyři dny před akcí, naloženo.
V úterý 17. 6. v 17.00 jsme se sešly na Kampě v prostoru zvaném Containall. Já i s celým doprovodným týmem čítající Jáchyma a mého přítele (který při nakládání tašky s hermelíny do auta je jaksi obrátil dnem vzhůru a vytekla tak polovina oleje) a Zuzka s mnohem lépe zabezpečeným hermelínem jsme všechny čtyři kousky (2 pro odbornou porotu, 2 pro laickou) nazdobily a šly se bavit. Protože nic jiného už se dělat nedalo...
Jak jsme se zmínila výše, soutěž o nejkrásnější a nejchutnější nakládaný hermelín se letos konal již poosmé. Já na něm byla poprvé jako soutěžící, ale celkově již potřetí. Oproti předchozím ročníkům, které se konaly na Kampě blíže Újezdu, a loňskému Vyšehradu, bylo letošní místo asi nejlepší. Lidé se tam netísnili, dobrá dostupnost s výhledem na Karlův most. Chyběly mi tam ale stánky spřízněných prodejců, např. cider (což je prý nápoj letošního léta, psali někde), víno nebo káva od mamacoffee. Na druhou stranu oceňuji slečnu, která tam prodávala vynikající domácí koláče. Nechyběl samozřejmě hermelín - grilovaný i naložený, který byl k prodeji i v pozdějších večerních hodinách. Jenom nevím, koho napadlo naložit i ten "nejvoňavější" z celé kuchařky z trefným názvem Sama doma. Každé otevření dózy s touto voňavou pochoutkou z romadúru omráčilo návštěvníky v dalekém okolí.
Zpět k samotné soutěži. Týmů bylo šestnáct (mám pocit), všichni velmi originální. Nevím, zda to bylo vinou pozdního příchodu jednoho z moderátorů nebo jeho trochu rychlejšího způsobu moderování (sporťák no), ale mám dojem, že o jednotlivých soutěžních hermelínech se nikdo, včetně poroty, nic moc nedozvěděl. Co jsem zaslechla, tak jeden byl s houbami, jiný s pistáciemi (my je měly taky) a jiný s černou jeřabinou, jehličím a mladým česnekem. To vím díky tomu, že jej naložila moje druhá kolegyně Ivana, která s ním vyhrála druhé místo v kategorii Vzhled. Mně se nejvíc líbil hermelín týmů Prague Pride s poselstvím "Narodil jsem se jako hermelín, ale cítím se být ementálem." Myslím, že i něco vyhráli, ale o tom později.
Odborná porota, jejímiž členy byl i Martin Škoda nebo Dalibor Balšínek, hodnotila soutěžní kousky v kategorii Chuť a Vzhled. Když jsem se dozvěděla, že bude v porotě Martin Škoda (kdo nezná, nastudovat zde), jsem byla zvědavá, co k tomu řekne. Neřekl nic. Možná to bylo tím, že nechtěl mluvit, nebo prostě jen nedostal slovo. Ale pokud byl předsedou poroty, tak by asi slovo dostat měl. Jenže on mluvil jen pán z výrobny Sedlčanských hermelínů. Martina Škodu bych poslouchala stokrát raději.
Ochutnávala i laická porota, jejíž složení ovlivnilo štěstí v tombole. Kdo ne, ten si dal hermelín grilovaný nebo naložený podle ověřených receptů. Podle uvolněné atmosféry, na níž měl podíl i David Štěrbáček zajišťující hudební podkres, se ale všichni příjemně bavili.
Asi čekáte, jak to dopadlo. My jsme, podle očekávání, nevyhrály. Ale kdo z těch všech nakonec opravdu vyhrál, vám neřeknu. Kombinace téměř ročního nevyspání a stejně dlouhé abstinence v kombinaci s několika vinnými střiky způsobila, že konec mám jaksi v mlze. Je taky pravda, že ve chvíli, kdy bylo jasné, že náš kocour se může dál líně povalovat, protože si pro žádnou cenu nepůjde, mě to trochu přestalo zajímat :-) Ale výsledky i s mnohem lepšími fotkami již brzy na webu nebo FB Velké sýrové nakládačky.
Já nevěším hlavu, naopak už v ní nosím pár nápadů na příští ročník!!! Tak tedy za rok!
Pokud byste chtěli ochutnat náš soutěžní recept, pak se svolením spoluautorky tento zveřejňuji:
Líný kocour Josef
Potřebujete:
4 hermelíny, 5 hrstí pistácií (nesolených), 2 lžičky plátků mandlí (nesolených), 2 hrsti sušených brusinek, 3 stroužky česneku, barevný pepř, slunečnicový olej
Postup:
Hermelíny dvakrát podélně rozřízneme. Vzniknou tak tři patra, která spojíme následující směsí.
Brusinky spaříme horkou vodou. Plátky mandlí opražíme na pánvi nasucho. Nasucho opražíme i plátky česneku. Vše necháme vychladnout. Pistácie nasekáme nahrubo. Do spodního patra klademe nasekané pistácie, mezi ně rozložíme brusinky a poklademe čtyřmi plátky česneku. Druhé patro poklademe stejnými přísadami, navrch přidáme i plátky mandlí.
Přiklopíme, a aby směs hermelíny předčasně neopustila, propíchneme dvěma párátky. Dle chuti nasypeme do prostoru celé pistácie, plátky mandlí, barevný pepř.
Vše zalijeme slunečnicovým olejem a necháme dostatečně uzrát.
Nakládání zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat