Kuchařské retro IV.

Nastalo léto a my se vydali na prázdniny. Do mého rodného města, za Jáchymovou babičkou. Kromě nezbytných hračiček, ponožtiček, bryndáků a všech těch drobností jsem do megatašky přibalila asi čtyři kuchařky (a nepočítaně knih). Kuchařky samozřejmě určené na recenze. Jenomže doma, tedy u babičky, je i slušná zásoba mapující vývoj českých kuchařek. Takže než se pustím do nového vaření, vydáme se do minulosti, tentokrát ne tak vzdálené, do let devadesátých. 

Dlouhodobým držákem, který se možná v určitých pavlačových kruzích stále drží, je vaření podle známých osobností, nejčastěji herců a zpěváků. V poslední letech se situace obrací a namísto celebrit, z nichž se stávají kuchaři/ky, se kuchaři stávají celebritami. Podobné téma už se na blogu objevilo -  o Markétě Hrubešové si můžete načíst zde. (O kuchařských hvězdách zase jindy.) Ale protože je tohle retro, chce to něco staršího. Nevím o lepším zástupci než o trilogii kuchařek Jiřiny Bohdalové, familiérně zvané Bohdalky, Hádej, kam půjdem na večeři / na oběd / na flám z roku 1990-92.

Určitě si pamatujete takové ty večery, kdy se pár herců a zpěváků sesedne okolo stolu, vyprávějí si veselé historky a vůbec mezi nimi panuje téměř rodinná pohoda. Většinou u toho bývají kamery, takže jejich družná nálada se přelévá prostřednictvím televize i do našich obýváků a my vidíme, že jsou to vlastně lidi jako my. A máme je o to radši. Tyhle kuchařky jsou psány v podobném stylu, jen doplněné několika rodinnými recepty s názvy Pochoutka ala Stelinka, Vepřová podle Pepíka Dvořáka, Koláč tety Máni apod. Úvodní rozjuchané povídání se točí okolo jídla - jak vařila maminka a jiní členové domácnosti, co se v naší rodině jí dnes, co nemáme rádi, kam chodíme, kde jsem co ochutnal. Následuje pár rodinných receptů (v případě dílu Hádej, kam půjdem na flám jsou to recepty z oblíbených hospůdek). Taková ta pravá domácí papučová pohoda.

Jiřinka Bohdalová je stálice mezi hereckými kuchařkami. Někdy mám skoro pocit, že Jiřinka je takový inventář všech domácností. Nebudeme se tu rozplývat nad jejími hereckými kvalitami (mně v paměti utkvěly její role v Nesmrtelné tetě, Fany a Kočičí hře), o tom nechť píší jiní. Když zalistuji v Hádej kam, s povzdechnutí konstatuji - nic nového. S občasnými výlety do cizích krajů, např. asijské pochoutky Karla Černocha, tu najdete česká jídla - maso, kuře, brambory, bublaniny, koláče. Málokterý recept má víc než deset řádků včetně ingrediencí. Takže rychle (rozhodně ano), chutně (jak kdy) a zdravě (no, tak, možná?). Absolutně mě dostal recept na čokoládový dort, který je v jiných kuchařkách předmětem debat až filozofických. Ale Jiřinka se s tím nemaže, jakýpak copak:

Čokoládový dort

Utřeme 4 žloutky, 10 dkg cukru. Přidáme 4 rozměklé tabulky čokolády, 7 dkg mouky a sníh ze 4 bílků. Pečeme zvolna.

Podobně jako se Jiřinka nemaže s dortem, se nakladatel nemazal s grafickou úpravou. Papír nevalné tloušťky a kvality, písmo drobné, ať se nám tam toho hodně vejde a není to tlustý. Na fotkách ať je hlavně poznat, kdo na nich je. Nemusí být úplně ostré, ty herce stejně všichni znají. 

 Abych to shrnula - pokud holdujete typické české kuchyni, určitě podle toho něco uvaříte i dnes. Na takové to běžné domácí vaření - vlastně proč ne. Tyhle recepty kolují v menších či větších obměnách po všech českých rodinách, tedy i u nás. I já, i když nyní dávám přednost trochu něčemu jinému a tohle nevařím, jsem na podobných receptech vyrostla. Nevím, jak vy, ale tuhle kuchařku nechám, stejně jako vzpomínky na dětství, doma a vytáhnu ji jen někdy. Pokud vůbec.

Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný. Hádej, kam půjdem na večeři? Kredit, 1990. 238 str.

Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný. Hádej, kam půjdem na oběd? Kredit, 1991. 254 str.

Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný. Hádej, kam půjdem na flám? Kredit, 1992. 220 str.

Předchozí retro:
Díl I. - Vaříme za maminku
Díl II. - Vařím, vaříš, vaříme
Díl III. - Esprit čínské kuchyně